Jsem jako ošklivé káčátko, jenž na bolest zůstalo samo..

a nejraději by zavolalo mámo.....

Ta však jeho bratra upřednostňuje

a v jeho hýčkání si libuje!



A tak se káčátko ocitlo samo v širém světě

a svůj život píše básničkami v každé větě!

Poznalo v tom světě nesmírnou lásku

a to jen díky tomu,že uzavřelo s kamarádkou sázku!



Zamilovalo se do prince

do toho jemu vyvoleného jedince.

A však princ opustil kačátko,neboť jinou miloval

a kačátku od té doby jen přátelství sliboval!



Teď ošklivé káčátko obklopila samota

a cítí se jak stará nepotřebná bota!

Jeho kamarády se staly trápení a velká bolest

a prokouklo i tu lásky lest.



Jediným lékem je pro něj alkohol

a proto je skoro každý den namol......

To smrt je pro něj vysvobozením

a od štěstěny pohlazením!



Svého prince navždy kačátko milovalo

a nikdy své lásky k princi nelitovalo!

Navždy si jej uchová v srdci,

ale kačátku už není pomoci.............



Jednou mluvilo kačátko k bohu

a prosilo ho,aby mu držel místo v nebi,ale v tom nejtemnějším rohu!

V onen osudný den našla káčátko kamrádka

a dnes na jeho hrobě je krásná růží zahrádka!