Jsem jako ošklivé káčátko, jenž na bolest zůstalo samo..
a nejraději by zavolalo mámo.....
Ta však jeho bratra upřednostňuje
a v jeho hýčkání si libuje!
A tak se káčátko ocitlo samo v širém světě
a svůj život píše básničkami v každé větě!
Poznalo v tom světě nesmírnou lásku
a to jen díky tomu,že uzavřelo s kamarádkou sázku!
Zamilovalo se do prince
do toho jemu vyvoleného jedince.
A však princ opustil kačátko,neboť jinou miloval
a kačátku od té doby jen přátelství sliboval!
Teď ošklivé káčátko obklopila samota
a cítí se jak stará nepotřebná bota!
Jeho kamarády se staly trápení a velká bolest
a prokouklo i tu lásky lest.
Jediným lékem je pro něj alkohol
a proto je skoro každý den namol......
To smrt je pro něj vysvobozením
a od štěstěny pohlazením!
Svého prince navždy kačátko milovalo
a nikdy své lásky k princi nelitovalo!
Navždy si jej uchová v srdci,
ale kačátku už není pomoci.............
Jednou mluvilo kačátko k bohu
a prosilo ho,aby mu držel místo v nebi,ale v tom nejtemnějším rohu!
V onen osudný den našla káčátko kamrádka
a dnes na jeho hrobě je krásná růží zahrádka!